Na světě není mnoho kapel, které by nechtěly být považovány za unikátní. V současnosti, kdy se nápady nekonečně opakují a znovu zpracovávají, existuje jen málo takových, které si toto označení zaslouží. Finská skupina Apocalyptica si ho zaslouží snad nejvíc ze všech. Toto originální seskupení metalových poslů, vzdělaných v klasické hudbě, zní tak, jako nikdo před ním v celé hudební historii.

Už od prvního dne své existence začátkem 90. let si Apocalyptica zvolila naprosto jedinečnou cestu. O pár let dříve, ještě když studovali na Sibeliově Akademii v Helsinkách, hráli tito mladí virtuosové v cellové kapele a ve svém repertoáru měli skladby od Bacha až po Hendrixe. Nicméně, Eicca Toppinen a jeho tři kamarádi chtěli hrát něco hlučnějšího. Všichni byli fanoušky heavy metalu a rozhodli se založit vlastní kapelu. Toppinen předělal některé skladby od kapel Metallica, Slayer a dalších metalových legend a jejich nová kapela vystupovala na studentských večírcích. Zájem o jejich vystoupení stoupal a nakonec Apocalyptica vystoupila na koncertě v heavy metalovém klubu… naše hraní se jim nesmírně líbilo a nakonec to byl skvělý koncert.”

V publiku na tomto téměř legendárním koncertě byl také Kari Hynninen ze společnosti Zen Garden Records a jejich originálním podáním metalových skladeb byl tak nadšený, že jim okamžitě nabídl smlouvu na vydání jejich debutového alba ‚Plays Metallica by Four Cellos’ v roce 1996. “Nás nikdy nenapadlo, že bychom mohli nahrát album s tím, co jsme hráli. Byla to pro nás zábava, potřebovali jsme se nějak odreagovat od toho neustálého cvičení stupnic. Takže když naše první deska vyšla, nic moc jsme nečekali. Byli bychom nadmíru spokojeni, kdyby se jí prodalo 1,000 kusů ve Finsku, ale nakonec to byl milion po celém světě!” glosuje kapelník průlomovou událost v historii kapely. Ve své zemi se Apocalyptica stala přes noc veleúspěšnou kapelou s překvapivě širokým publikem, které se skládalo jak ze skalních fanoušků metalu, tak z příznivců klasické hudby. Může se to zdát jako podivná kombinace, ale pro kapelu jsou tyto dva žánry logicky a přirozeně propojené. “Jak v metalu, tak v klasické hudbě se dá nalézt jistá míra jednoduchosti, “ říká Toppinen. “V klasické hudbě je to víc skryto, ale stále je to silné a nápadné. Když posloucháte Šostakovičovy symfonie, tak v tvrdých pasážích je jeho hudba srovnatelná s hudbou Pantery nebo Sepultury. A navíc lidé v obou těchto světech milují dobré muzikanty.”

Další coverové album vyšlo v roce 1998-Inquisition Symphony

Po magickém roce 2000(vydávají album již s vlastními písněmi- Cult ) se z Apokalyptiky stalo trio a kapela se rozhodla, že přestane hrát coververze a pustila se do produkování vlastních skladeb, působivé a rozmanité hudby, ve které se setkávají různé žánry.“Proces psaní vlastních skladeb přinesl do kapely další dimenzi,” říká Toppinen. “Co se týče coververzí, už jsme věděli, jak je dokážeme udělat, a proto už to pro nás nebylo zajímavé. Potřebovali jsme psát novou, čerstvou muziku pro naše nástroje. Neřídili jsme se tím, abychom byli čitelní a rozpoznatelní, jen jsme chtěli zůstat zajímaví sami pro sebe a ne opakovat pořád to samé.” Jejich reputace byla stále lepší a lepší a do nového tisíciletí vstoupila Apocalyptica s dalším velkým krokem vpřed, když na svém čtvrtém studiovém albu ‘Reflections’ (2003) spolupracovali s legendárním bubeníkem Slayer Dave Lombardem. “Hráli jsme v roce 1997 na metalovém festivalu v Holandsku a Dave tam také vystupoval,” vzpomíná Toppinen. “Přišel za námi a zeptal se, jestli dokážeme zahrát také něco od Slayer a jestli bychom si chtěli zahrát s ním. Poté se nabídl, že kdybychom někdy potřebovali bubeníka, máme se mu ozvat. Od té doby jsme přátelé.” Členové kapely si uvědomili, že Lombardovy rytmy dodaly jejich hudbě další rozměr a otevřely jim dveře k mnoha dalším směrům, a proto před nahráváním eponymního alba v roce 2005 přijali nového člena kapely, bubeníka Mikko Siréna. Deska ‘Apocalyptica’ se stala nejsilnějším albem jejich kariéry, v jejích skladbách se projevily nejlepší skladatelské stránky jejích členů a posílil ji také fakt, že byli přizváni zvláštní hosté, jako Ville Valo z HIM, Lauri Ylönen z The Rasmus a opět Dave Lombardo. Ti všichni kapele dopomohli k tomu, aby získala přízeň ještě více fanoušků než kdykoliv předtím.

V roce 2006 vydávají další album-Amplified – A Decade of Reinventing the Cello

V minulém roce Apocalyptica vydala album nazvané ‘Worlds Collide’. Produkce se ujal Jacob Hellner, dlouholetá múza skupiny Rammstein, a jedná se o zatím nejlepší desku Apocalyptiky, jejíž tvorba je rok od roku stále kvalitnější. Omamná kolekce úžasných příběhů, jež se dotýká každého aspektu historie této kapely, zatímco představuje nespočet nových nápadů a neočekávaných záhybů jejich nezaměnitelného zvuku. Lze to říci i jednoduše: jde o kolekci skvělých rockových skladeb. Práce na desce začala v srpnu 2006 a od té doby vzniklo zhruba 40 písniček, ze kterých kapela vybrala dokonalý tucet. Na písničkách spolupracovali například s frontmanem Stone Sour a Slipknot Corey Taylorem (na prvním singlu ‘I’m Not Jesus’), se zpěvačkou Lacuna Coil Cristinou Scabbia, zpěvákem 3 Days Grace Adamem Gontierem a opět s dlouholetým kamarádem a spolupracovníkem Dave Lombardem. “Bylo to opravdu vzrušující,” rozplývá se Toppinen. “Na posledních dvou deskách jsme se věnovali jak psaní, tak produkování, prostě všemu. Tentokrát jsme otevřeli dveře různým zpěvákům, producentovi a také některým spoluautorům. Dovolili jsme cizím prvkům, aby vstoupily do světa Apokalyptiky.” “Snažili jsme se vytvořit desku na světové úrovni,” uzavírá Toppinen. “Pro nás je toto období velice vzrušující. Spolupracujeme se skvělými lidmi a já jsem z toho úplně nadšený. Poprvé za posledních 11 let mám pocit, že náš tým opravdu pracuje společně. S tímto týmem bychom měli být schopni probrat všechny lidi, kteří o Apocalyptice vědí, ale nikdy si ještě nekoupili desku nebo vstupenku na koncert. Chceme šířit slova.” Ale pravdou zůstává, že skupina je nejvíc působivá naživo.

Současní členové

• Eicca Toppinen (Eino Toppinen) - cello
• Paavo Lötjönen - cello
• Perttu Kivilaakso - cello
• Mikko Siren - bicí (také členem skupiny Megaphone)

V podstatě jsem se k jejich tvorbě dostala náhodou, když jsem viděla záznam koncertu, jejich o hodně známějších krajanů Nightwish, kde si s Tarjou střihl jednu píseň „nějaký“ Tony ze Sonaty Arcticy. A na základě tohoto vystoupení jsem si pořídila první album, no a dnes je to jedna z mých velmi oblíbených skupin.

Sonata Arctica je power metalová skupina pocházející z Finska, založena v roce 1996 ve městě Kemi. 

V roce 1996 založili Tony Kakko, Jani Liimatainen, Marko Paasikoski, Tommy Portimo a Pentti Peura hard rockovou skupinu s názvem Tricky Beans, kterou o rok později (1997) přejmenovali na Tricky Means. Až v roce 1999, kdy se hraný styl již zcela přeměnil v heavy metal, dostala skupina své dnešní jméno Sonata Arctica. Od té doby se tato kapela začala prosazovat na power metalové scéně a dnes patří mezi nejžádanější seskupení tohoto stylu.

Alba

• Ecliptica (1999)
• Silence (2001)
• Songs of Silence (2002)
• Winterheart's Guild (2003)
• Reckoning Night (2004)
• For The Sake Of Revenge (2006)
• Unia (2007)

TAROT

Tarot je finská metalová skupina.

Vede ji Marco Hietala, který zpívá také v známé skupině Nightwish, v minulosti hrál také se skupinou Sinergy. Tarot založil spolu se svým bratrem,zastává zde post zpěváka, baskytaristy a textaře.

Členové: Marco Hietala(baskytara,zpěv,texty)

 Zachary Hietala

 Pecu Cinnary

 Janne Tolsa

 Tommi Salmela

Alba: Spell Of Iron (1986)

 Follow Me Into Madness (1988)

 To Live Forever (1993)

  Stigmata (1995)

 For The Glory Of Nothing (1998)

 Suffer Our Pleasures (2003)

 Crows Fly Black (2006)

THE RASMUS

The Rasmus je finská rocková skupina. Proslavily ji hity jako např. First Day of My Life, No Fear nebo In the Shadows.

The Rasmus vznikli v roce 1994. Všichni tehdejší členové skupiny chodili ještě na střední školu a byli známí pouze jako Rasmus. Koncem roku 1995 vydali své první album Peep, měli přibližně 100 představení jak ve Finsku tak i v nedalekém Estonsku. Tato deska jim vynesla slávu po celé jejich zemi a z neznámých hudebníků se pomalu stávaly hvězdy.

Druhé CD Playboys vydala skupina v roce 1997 a stejně jako Peep se stalo ve Finsku opět zlatým. Skupina také vystoupila na festivalu na helsinském olympijském stadionu.

Roku 2000 se přejmenovali na dnešní The Rasmus. O rok později vydali CD Into, které bylo úspěšné už i v Německu a Dánsku. Poté se skupina společně s HIM a Roxette vydala na turné po celé severní Evropě.

Další album Dead Letters bylo úspěšné již celosvětově, v roce 2004 vyšlo i ve Spojených státech. Díky němu je The Rasmus ve světě nejznámější finskou hudební skupinou.

The Rasmus rozhodně nepatří mezi studiové kapely. Během své postupně rostoucí popularity odehráli velké množství koncertů. Předskakovali americkým Garbage, ale také Red Hot Chili Peppers.

V roce 2005 vydali další album, Hide From The Sun, z něhož pochází i hit No Fear. 16. listopadu 2005 poprvé koncertovali v České republice, a to v Praze.

Od 17. září 2007 skupina natáčí v Helsinkách nové CD, které má pracovní název „Black roses“. Vyjít by mělo v březnu 2008.

Alba

• Peep, 1996
• Playboys, 1997
• Hell of a tester, 1998
• Hell of a collection, 2001
• Into, 2001
• Dead Letters 2003
• Hide From The Sun 2005

HIM (His infernal majesty) je finská „lovemetalová“ skupina. V současné době ji tvoří 5 členů:

• zpěvák Ville Valo (celým jménem Ville Hermanni Valo, nar. 22.11.1976)
• kytarista Linde „Lilly“ (vl. jménem Miko Viljami Lindström, nar. 12.8.1976)
• baskytarista Migé Amour (vl. jménem Mikko Henrik Julius Paananen, nar. 19.12.1974)
• klávesák Emerson Burton (vl. jménem Janne Johannes Purttinen, nar. 17.10.1974)
• bubeník Gas Lipstick (vl. jménem Mikka Kristian Karppinen, nar. 8.2.1971)

Ville Vallo měl chuť založit nějakou skupinu - a tak založili oficiálně HIM. Tehdy se ještě nejmenovali HIM, ale His Infernal Majesty. To se stalo v roce 1993 a skupina ještě pořádně netušila, co chce hrát. Měli rádi Kiss, Iron Maiden, Black Sabbath, finský pop, Elvise Presleyho a další. Nakonec vzniklo demo 666 Ways to Love, na kterém byly 4 písničky, se kterými se HIM snažili prorazit. Měli hodně koncertů po celém Finsku, hlavně v malých klubech. Nikde je moc nechtěli a jejich první pořádný koncert proběhl v Semifinal Clubu v Helsinkách - nedaleko Tavastie.

V roce 1996 kapela vydává své první album - Greatests Lovesongs vol. 666. Tehdejší sestava skupiny byla Ville Hermanni Valo - zpěv, Mikko Henrik Julius Paananen (Migé) - basa, Mikko Viljami Lindström (Linde)- el.kytara a klávesák s bubeníkem, jejichž jména podle jejich přání upadla v zapomnění - po tomto albu totiž HIM opustili, protože se chtěli více věnovat studiu a svým rodinám. Je na něm 66 písniček (ovšem to je jen na efekt, veskutečnosti je tam songů jen 10 - pokud počítáme i č.66, na kterém je instrumentálka. Ten zbytek je tzv. vata - 15-20sec. Nahrávky ticha). Na albu byly hned 2 covery - Wicked Game a Don't fear the Reaper. Ten první byl kritiky velmi dobře přijat, píseň se začala hrát v rádiích a lidi ji měli rádi. HIM měli konečně více koncertů po Finsku, jezdili i na větší festivaly a dokonce na několik koncertů do zahraničí. Pravý boom však měl teprve přijít.

V roce 1999 vydali album Razorblade Romance, na kterém byla písnička Join me. HIM tehdy přibrali nového bubeníka - Mikko Karppinen (Gas) a klávesáka - Joni Purttinen (Zoltan Pluto). Song Join Me si vybrali producenti filmu „13 patro“ jako titulní písničku k filmu v evropské verzi (v americké to byli Cardigans se songem Erase/rewind). Z Join Me se stal okamžitě hit, který obsazoval první místa hitparád a tehdy začal mediální hon na HIM. Počal se kolotoč rozhovorů, focení plakátů, natáčení nejrůznějších show, výhry cen pro objevy roku a rockové hvězdy roku, ceny všech možných časopisů a serverů, koncerty po celé Evropě. Skupina byla nabitá elánem a nadšená z úspěchu, a tak všechno ochotně absolvovala. HIM tehdy přijeli také poprvé k nám do České republiky - 6. dubna. 2000. Toto závratné tempo života korunovali v roce 2001 novým albem.

Jmenovalo se Deep shadows & Brilliant highlights. A celá historie se opakuje - HIM vyráží na obrovské turné k propagaci alba, chodí dávat rozhovory a objíždí s ním celou Evropu. V rámci propagace se zastavují i 12.12.2001 v Praze. Fanoušci už zde mohou na skupině vidět velikou únavu, která se projevuje i na náboji koncertu. Skupina nekomunikuje a vše je takové nemastné neslané. HIM na tom nejsou dobře ani zdravotně, ani psychicky a počátkem roku 2002 vyhlašují roční pauzu. Je to i částečně proto, že staří příznivci jim vyčítají „vyměklost“ nového alba, které je opravdu mezi alby HIM nejvíce popové.

Během pauzy se HIM věnují jen málo médiím, ale opravdu nejvíc sobě - jezdí na dovolené a udělají si i výlet do Mexika, skládají nové písně a plánují další album. To vychází v dubnu 2003 a jmenuje se Love Metal. Je opravdu zase trochu tvrdší a dostojí stylu, který HIM zavedli, a pro který se těžko nachází oficiální jméno - dá se mu říkat gothic rock nebo právě lovemetal a je spojením drsných melodií s romantikou. Album je opět podporováno médii a koncerty a HIM tak navštíví i ČR, a to 27. 6 . 2003 na festivale Masters of Rock ve Vizovicích. Videoklipy k tomuto albu pro HIM už točí výhradně Bam Margera (kromě songu Funeral of Hearts), který se spřátelil s Ville Valem a můžete ho znát např. z pořadu JackAss. HIM také točí klip k songu The Sacrament v Ploskovicích u Prahy (točila se tam i pohádka o Večernici).

V roce 2004 HIM vydávají best of album - 1996 - 2004 The best of album And Love Said No. K tomuto albu proběhne během jara ´04 koncertní šňůra po Evropě a následuje Amerika, kterou se HIM snaží dobýt. V Americe se jim letos natolik zalíbilo, tak se rozhodli, že další desku natočí právě v USA. Prvně, však odehrají silvestrovský koncert v helsinském klubu Tavastia, blízko kterého všechen jejich úspěch začal a kde mají tradiční silvestrovské koncerty.

Koncem léta 2005 vychází album Dark light s pilotním singlem „(Rip out) the wings of a buterfly“. Celé album je spíš klidnější (například oproti předchozí řadovce Love metal). Opět je líbivé pro mnoho posluchačů z širolé veřejnosti. V recenzích se ale setkáváme se značnou kritikou. Celkově se album nebezpečně blíží popu, všechny písně jsou si podobné a psané jakoby podle jednoho konceptu (aspoň na první poslech jsou k nerozeznání), zdá se jako by trochu mizela jejich ponurost. Že by projevila Villova nová přítelkyně Jonna? :) Účel ale splnilo, pohybuje se na předních příčkách prodejnosti a v hitparádách bodují „Wings of a butterfly“ i následující singl „Killing loneliness“.

Je 17.září a HIM vydávají nové album jmenované Venus Doom v českém překladě: Venušina Zkáza. Album má být vydáno ve 3 verzích, a je to to nejtvrdší co vydali, sám prohlásil i Ville Valo. Je zde i podoba jako u Black Sabbath. Úvodní píseň Venus Doom nás uvádí do tvrdého stylu. Song Or Suicide je tzv. odpočinková píseň od tvrdých. Úvodní obal pro Venus Doom namaloval David Harouni jehož Ville Valo požádal. David řekl že je taky fanouškem této skupiny.

Alba:

• Greatest Lovesongs Vol. 666 (1997)
• Razorblade Romance (2000)
• Deep Shadows and Brilliant Highlights (2001)
• Love Metal (2003)
• And Love Said No – The Greatest Hits 1997–2004 (2004)
• Dark Light (2005)
• Uneasy Listening Vol. 1 (2006)
• Uneasy Listening Vol. 2 (2007)
• Venus Doom (2007)

U finského jezera Bodom se odehrály nejzáhadnější vraždy v historii Finska a kluci, kteří pocházeli z města u tohoto jezera založili v roce 1993 kapelu, které dali název právě podle této hrůzné události - Children Of Bodom. Od svého vzniku sbírají jen samé úspěchy a ocenění a stali se jednoznačnými králi finského metalového undergroundu. Se svou poslední deskou „Are You Dead Yet?“ se zařadili definitivně do světové síně slávy extrémního metalu!  Children Of Bodom svou hudbou zabíjí! Je v tom víc než preciznost ve stylu hraní, která hraničí až s technickou akrobacií, je v tom víc než silné charisma sálající z frontmana kapely Alexi Leiha, je v tom pravé metalové šílenství a spalující vášeň, která činí COB jedinečnými ve svém oboru. Jejich syrový, drsný zvuk otevírá nové dimenze metalové agresivity a tíhy. Je úplně jedno, jak jejich hudbu budeme nazývat – melodic black, death či power metal – v jejich případě úplně stačí vyslovit Children Of Bodom a tím je vše definováno! Kapela se chystá do studia, aby přinesla další pecku, která otřese světem metalu! Koncert na festivalu Masters Of Rock tak bude nejenom premiérovým vystoupením u nás, ale hlavně jediným, exkluzivním show pro celou Východní Evropu, na který si speciálně odskočí ze studia! Takže díky Bohu a agentuře Pragokoncert!

• Členové
•  
• Alexi Laiho - vokály, kytara
• Roope Latvala - rytmická kytara
• Janne Warman - klávesy
• Henkka T. Blacksmith - baskytara
• Jaska W. Raatikainen – bicí

CD

1. Hellhounds On My Trail

2. Blooddrunk

3. LoBodomy

4. One Day You Will Cry

5. Smile Pretty For The Devil

6. Tie My Rope

7. Done With Everything, Die For Nothing

8. Banned From Heaven

9. Roadkill Morning

• Členové
• Lauri Tuohimaa -kytara
  
• Antti Karihtala-bicí
• Juha-Pekka Leppäluoto-zpěv
• Teemu Hautamäki-baskytara
• Pasi Sipilä-kytara

Charon je finská metalová kapela, frontmanem je Juha-Pekka Leppäluoto, který své posluchače uchvátí svým hlubokým melodickým hlasem.

Stratovarius
Základní informace
Původ	Helsinki, Finsko
Žánry	Speed metal Neo-classical metal Progressive metal
Aktivní roky	1984 — dosud
Vydavatel	Nuclear Blast, Sanctuary, Noise
Web	stratovarius.com
Členové
Matias Kupiainen Timo Kotipelto Jens Johansson Lauri Porra Jörg Michael
Dřívější členové
Viz: dole

Stratovarius je speed metalová skupina z Finska, založená v roce 1984. I když je za první průkopníky speed metalu považovaná německá skupina Helloween, Stratovarius jsou označováni jako přechod z klasického speed metalu k modernímu "klávesovému" speed metalu; od svého vynoření se v 90. letech ovlivnili mnoho kapel. Na některých z jejich materiálů, obzvlášť na albu jako Fourth Dimension se objevily prvky progressive metalu, zatímco jejich první dvě alba (Fright Night a Twilight Time) mají elementy NWOBHM. Název Stratovarius vznikl kombinací slov Stratocaster a Stradivarius.

2. dubna 2008 Timo Tolkki na svém webu uveřejnil dopis fanouškům, ve kterém oznámil, že po dlouhodobějších neshodách kapelu oficiálně rozpustil.

V současnosti je na obzoru znovuzrození Stratovarius. Timo Kotipelto, Jens Johansson a Lauri Porra přijali nového kytaristu Matiase Kupiainena se kterým nahrávají skladby k novému albu. Zatím mají víc jak 15 demo nahrávek, ale ne všechny se na album dostanou.^[1]

I naproti tomu, že se Jörg Michael věnuje vlastním hudebním aktivitám, dále spolupracuje se skupinou Stratovarius.

Timo Tolkki dnes hraje se svou vlastní skupinou Revolution Renaissance^[2].

Současná sestava

• Jens Johansson - Klávesy, piano (1995-dosud)
• Timo Kotipelto - Zpěv (1995-2004, 2005-dosud)
• Matias Kupiainen - Kytara (2008-dosud)
• Jörg Michael - Bicí (1995-2004, 2005-dosud)
• Lauri Porra - Baskytara (2005-dosud)

[editovat] Dřívější členové

• Timo Tolkki - Kytara(1985-2008), zpěv (1985-1994)
• Jari Kainulainen - Baskytara (1993-2005)
• John Vihervä - Baskytara (1982-1984)
• Jyrki Lentonen - Baskytara (1985-1990)
• Antti Ikonen - Klávesy(1987-1996)
• Tuomo Lassila - Bicí (i zpěv než se k nim připojil Timo Tolkki) (1982-1995)
• Sami Kuoppamäki - Bicí (1994)
• Staffan Stråhlman - Kytara (1982-1985)
• Anders Johansson - Bicí (na čas v roce 2004 když Jörg Michael byl z kapely pryč)
• Katriina "Miss K" Wiiala - Zpěv (na čas v roce 2004 když Timo Kotipelto byl z kapely pryč)

Diskografie

  Studiová alba

• "Fright Night" (1989)
• "Stratovarius II" (1991)
• "Twilight Time" (1992)
• "Dreamspace" (1994)
• "Fourth Dimension" (1995)
• "Episode" (1996)
• "Visions" (1997)
• "Destiny" (1998)
• "Infinite" (2000)
• "Elements, Pt. 1" (2003)
• "Elements, Pt. 2" (2003)
• "Stratovarius" (2005)
• "Polaris" (2009)

Živáky

• "Visions of Europe" (1998)

DVD

• "Infinite Visions" (2000)

Kompilace

• "The Past And Now" (1997)
• "The Chosen Ones" (1999)
• "14 Diamonds" (2000)
• "Intermission" (2001)
• "Black Diamond: The Anthology" (2006)

Teräsbetoni je finská folk-heavy metalová skupina. Vznikli v r. 2002, v r. 2005 vydali album Metallitotuus a v r. 2006 druhé album Vaadimme metallia a v roce 2008 album které nese název Myrskyntuoja.

  Členové

• Jarkko Ahola - zpěv, baskytara
• Arto Järvinen - kytara, zpěv
• Viljo Rantanen - zpěv
• Jari Kuokkanen - bicí

Finntroll jsou výraznou finskou tradiční humppa folk metalovou kapelou. Tradiční finský folklór v kombinaci s elektrickými kytarami a brutálním zpěvem (zpívají švédsky) dává dohromady zajímavý zvuk, který uchvátí. Spolu s prvním albem Finntroll „Midnattens Widunder“ (1997) se zrodil jejich typický „Trollish Metal“. Kapela si vybudovala velmi silnou image a fanouškovskou základnu a přesto, že museli několikrát měnit členy kapely, jejich motor šlape dál a jejich živá show jsou pověstná svou bombastičností.

V roce 2007 vydali novou desku „Ur Jordens Drup“.

 Členové

• B. Dominator - bicí
• Tundra - baskytara
• Skrymer - kytara
• TrollHorn - klávesy
• Routa - kytara
• Vreth - zpěv

  Diskografie

• 2007 Ur Jordens Drup
• 2004 Nattfödd
• 2004 Trollhammaren-EP
• 2003 Visor Om Slutet-EP
• 2001 Jaktens Tid
• 1999 Midnattens Widunder
• 1997 Rivfader-Demo

Korpiklaani
Původ	Finsko
Žánry	Folk metal
Aktivní roky	1993 - současnost
Web	[1]
Členové
Jonne Järvelä Kalle Savijärvi Jaakko Lemmetty Juho Kauppinen Matti Johansson Virva Holtiton

Korpiklaani na festivalu Metalmania v polských Katovicích

Korpiklaani (finsky lesní klan) je finská folk metalová skupina z Lahti založená v roce 1993 pod jménem Shaman. Zakladatelem kapely byl zpěvák a kytarista Jonne Järvelä. Do roku 2003 hrála kapela písně se sámskými texty, zatímco od této doby (kdy byl název změněn na „Korpiklaani“ pro odlišení dnes už neexistující brazilské kapely Shaaman) jsou texty psány anglicky a finsky. Hlavními tématy písní je finská a laponská příroda, mýty Finů a Sámů a pro Finsko typický alkohol. Především v éře Shaman, ale i nyní užívá občas Järvelä jako jeden ze stylů zpěvu také sámský joik.

  Současná sestava

• Jonne Järvelä - zpěv a kytary
• Cane(vl. jm. Kalle Savijärvi) - kytary
• Jarkko Aaltonen - baskytara
• Hittavainen (vl. jm. Jaakko Lemmetty) - housle, dechové nástroje
• JuhoKusti (vl. jm. Juho Kauppinen) - akordeon
• Matson (vl. jm. Matti Johansson) - bicí

jako host: Virva Holtiton (vl. jm. Juha Jyrkäs) - zpěv, kantele a texty

Bývalí členové

Toni Honkanen - kytary (2003-2005) Arto Tissari - baskytara (2003-2005) Ali Määttä - perkuse (2003-2005)

V éře Shaman se v kapele vystřídali Toni Näykki - kytary, Juha Takkunen - kytary, Janne G'thaur - baskytara, Nalle Österman - bicí, Hosse Latvala - bicí, Weera Muhli - klávesy, Tero Piirainen - kytary, klávesy, vokály, Ilkka Kilpeläinen - baskytara, vokály a Juke Eräkangas - bicí, klávesy, vokály.

Diskografie

Shaman

• Odda mailbmi - singl (1998)
• Idja (1999)
• Shamániac (2002)

Korpiklaani

• Spirit Of The Forest (2003)
• Voice of Wilderness (2005)
• Tales Along This Road (2006)
• Tervaskanto (2007)
• Korven Kuningas (2008)

 Videografie

• Wooden Pints (2003)
• Hunting Song (2005)
• Kädet Siipinä (2005)
• Beer Beer (2005)
• Happy Little Boozer (2006)
• Tervaskanto (2007)

Northern Kings

Northern Kings
Soubor:Northernkings.jpg
Základní informace
Původ	Finsko
Žánry	Power metal Symphonic metal Rock
Aktivní roky	2007–současnost
Web	www.northernkings.com
Členové
Marco Hietala Tony Kakko Juha-Pekka Leppäluoto Jarkko Ahola

Northern Kings je finská symphonic metalová skupina, tvořená ze čtyř zpěváků, kteří jsou již známý z jejich stávajících kapel: Jarkko Ahola z Teräsbetoni, Marco Hietala z Nightwish a Tarot, Tony Kakko ze Sonata Arctica a Juha-Pekka Leppäluoto z Charon. Jejich první singl, "We Don't Need Another Hero", je předělávka písně od Terry Britten a Graham Lyle, kterou zpívá Tina Turner v roce 1985 pro film Mad Max Beyond Thunderdome. V rozhovoru s Ragnarok Radio bylo odhaleno, že nahrávání druhého alba začalo počátkem sprna 2008.

Diskografie

• "We Don't Need Another Hero" (Singl) - 2007
• Reborn - 2007
• "Hello" (Singl) - 2007
• "Kiss From a Rose" (Singl) - 2008
• Rethroned - 2008

  Členové

• Jarkko Ahola [1] - zpěv, bicí
• Marco Hietala - zpěv, baskytara
• Tony Kakko - zpěv, klávesy
• Juha-Pekka Leppäluoto - zpěv, kytara

Moonsorrow

Moonsorrow je kapela hrající viking metal. Zformovala se v Helsinkách, hlavním městě Finska, v roce 1995.

Historie skupiny

Kapelu založili v Helsinkách bratranci Sorvaliové, Ville hrál na baskytaru a zpíval, Henri hrál na kytaru a klávesy. Společně nahráli několik dem, na kterých hráli spíše symfonický black metal. Jejich první album vyšlo v roce 1999 jako demo pod názvem Tämä Ikuinen Talvi. V roce 2001 toto demo vyšlo jako CD pod názvem Suden Uni, potom bylo znovuvydáno v roce 2003. Recenze o něm prohlašovaly, že je to kombinace finského pohanství a folku. Každopádně tohle album dalo Moonsorrow dobrý odrazový bod, ke kapele se přidal kytarista Mitja Harvilahti a kytarista, který s kapelou vystupuje jen při koncertech, Lord Eurén. V roce 2001 ještě formace vydala album Voimasta Ja Kunniasta. Opravdovým vzletem se pro skupinu stalo album Kivenkantaja vydané v roce 2003. V roce 2005 bylo vydáno zatím jejich poslední album nazvané Verisäkeet.

Kapela je za celou dobu své existence charakteristická jednou věcí: na albech nikdy nebylo víc než 10 písní, maximálně jich tam bylo 8. Co je ale zajímavější, většinu písní tvoří osmiminutovky, tj. písně dlouhé okolo 8 minut. Tím kapela alba s nepříliš dlouhým tracklistem roztahuje do úctyhodné délky. Např. na albu Verisäkeet je pouhopouhých pět písní a album trvá 71 minut! Jejich poslední, velice úspěšné album V: Hävitetty obsahuje pouhé dvě písně trvající, první 30 minut a druhá 25 minut!

  Diskografie

• Metsä - 1997
• Tämä Ikuinen Talvi - 1999
• Suden Uni - 2001
• Voimasta Ja Kunniasta - 2001
• Kivenkantaja - 2003
• Suden Uni - 2003 (znovuvydání)
• Verisäkeet - 2005
• V: Hävitetty - 2006
• Tulimyrsky - 2008

Členové kapely

• Henri Sorvali - kytara, klávesy, zpěv
• Ville Sorvali - basskytara, zpěv
• Mitja Harvilahti - kytara
• Lord Eurén - klávesy (pouze při živých vystoupeních)
• Marko Tarvonen – bicí, zpěv na pozadí

Unshine

Unshine je finská kapela, jejíž styl je zařazován mezi atmospheric gothic metal. Oni sami označují svůj styl jako druid metal.

  Diskografie

  Alba

• 2005: Earth Magick (Crash Music)
• 2008: Enigma of Immortals

Dema

• 2002: Promo 2002
• 2003: Promo 2003

Turisas

Turisas
Základní informace
Původ	Finsko
Žánry	viking metal black metal battle metal
Aktivní roky	1997 – současnost
Vydavatel	Century Media
Web	turisas.org
Členové
Mathias "Warlord" Nygård Olli Vänskä Hannes "Hanu" Horma Jussi Wickström Tuomas "Tude" Lehtonen Netta Skog

Turisas je metalová skupina z finského města Hämeenlinna. Skupina byla pod názvem Köyliö založena v roce 1997 Mathiasem Nygårdem a Jussim Wickströmem a o rok později byla přejmenována na Turisas podle starodávného finského boha války.

Turisas ve své hudbě mísí prvky power metalu, viking metalu a folk metalu. Sami svůj styl označují jako battle metal (battle = boj, bitva). Po dvou demonahrávkách a jednom EP natočili v roce 2004 své debutové album Battle Metal, které přineslo první velký úspěch.

29. října 2005 byl kytarista Georg Laakso těžce zraněn při autonehodě a kvůli poraněné míše byl donucen ukončit spolupráci se skupinou. V roce 2006 měli společné turné s kapelou Lordi. V roce 2007 vytvořili další album The Varangian Way (podle Vikingů, kteří v 9.–10. století táhli ze Skandinávie jižně až do Konstantinopole a písně z alba právě tuto pouť popisují). Celý kytarový part na něm zahrál Jussi Wickström sám. Na podzim 2008 vyšlo DVD obsahující kompilaci živých vystoupení ze zatím největšího turné kapely po rodném Finsku a dokument o tomto turné.

Jejich vzhled stojí za zmínku – nosí Vikingské dobové kostýmy a obličeje mají natřeny červeno-černě. Sami to komentují takto: „Ano, lidé si myslí, že je to šílené, ale máme důvod proč to dělat. Nejsme druzí Lordi."

Diskografie

Alba

• Battle Metal (2004)
• The Varangian Way (2007)

 Singly

• "To Holmgard and Beyond" (2007)
• "Rasputin" (2007)

  Dema

• Taiston Tie - The Battle Path Demo (1998)
• Unnamed Promo (1999)
• The Heart of Turisas EP (2001)

DVD

• A Finnish Summer With Turisas (2008)

  Sestava

• Mathias "Warlord" Nygård - zpěv
• Olli Vänskä - housle
• Hannes "Hanu" Horma - bassová kytara
• Jussi Wickström - kytara
• Tuomas "Tude" Lehtonen - bicí
• Netta Skog - akordeon

Ensiferum

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Ensiferum při živém vystoupení

Ensiferum (z latiny ensĭfĕrum, slovo znamená "ten co nosí meč") je folkmetalová kapela pocházející z Helsinek ve Finsko. Bývají řazeni ještě do viking metalu či melodic death metalu. Kapela funguje od roku 1995 az původní sestavy zůstal jen kytarista Markus Toivonen. Současným zpěvákem kapely je Petri Lindroos, jenž zpívá i v kapele Norther.

[editovat] Členové

• Petri Lindroos – zpěv, kytara
• Markus Toivonen – kytara, sbor
• Sami Hinkka – baskytara, sbor
• Janne Parviainen – bicí

[editovat] Diskografie

[editovat] Alba

• Ensiferum (2001)
• Iron (2004)
• 1997-1999 (Ltd. edition re-release of first three demos, 2005)
• Victory Songs (2007)

[editovat] EP desky

• Dragonheads (2006)

[editovat] Singly

• "Tale of Revenge" (2004)
• "One More Magic Potion" (2007)

[editovat] Dema

• Demo (1997)
  1. "Frost"
  2. "Old Man (Väinämöinen)"
  3. "Knighthood"
• Demo II (1999)
  1. "Dreamer's Prelude"
  2. "Little Dreamer (Väinämöinen part II)"
  3. "Warrior's Quest"
  4. "White Storm"
• Hero in a Dream (1999)
  1. "Intro"
  2. "Hero in a Dream"
  3. "Eternal Wait"
  4. "Battle Song"
  5. "Guardians of Fate"

[editovat] DVD

• 10th Anniversary Live (2006)